Veselsko říjen 2018
14:59 27.9.2018 Od: M. Hadravová
NÁVRAT KE KOŘENŮM
Na návštěvě u Heleny Brůhové
místopředsedkyně neziskové organizace MYGRA-CZ
Dříve narození si možná pamatují soukromou opravnu obuvi Josefa Brůhy v Jindřichohradecké ulici, která byla, navzdory tehdejšímu režimu, otevřena až do roku 1972. V dětství jsem tam také nosívala boty do opravy. A vzpomínám si, že ráda. Do provozovny se vcházelo po třech schůdkách, panovalo tam mírné přítmí, příchozí vítaly hromady naskládaných bot a tašek a nad prací sehnutý obuvník. Pro mne to tenkrát byl tajemný prostor. Dodnes při psaní těchto řádků cítím vůni kožených střevíců, které se vyplatilo opakovaně opravovat. Pojďme na tuto dobu zavzpomínat společně s vnučkou Josefa Brůhy a zároveň se tak seznámit se ženou, která se rozhodla ucházet v podzimních komunálních volbách o přízeň voličů na kandidátce Ženy pro město.
Jak vzpomínáte na svého dědečka?
Mé vzpomínky jsou vzpomínkami dítěte, protože dědeček zemřel, když mi bylo devět let. Nemám ani žádnou fotografii, protože nám všechny rodinné věci odnesla povodeň v roce 2002, kdy jsme přišli o dům. Ale i tak mám v paměti dvě jasné podoby. Jedna pracovní, když seděl ve své dílně, v zubech svíral dřevěné floky, mistrným pohybem ruky vždy jeden flok vzal z úst a rázně zatloukl do podrážky přidržované boty. To pro mě bylo parádní číslo a vydržela jsem ho tiše sledovat neuvěřitelně dlouho. Druhá podoba je sváteční. Každou neděli ráno si oblékl parádní šaty a odešel na nedělní shromáždění do Církve Bratrské. Odpoledne se věnoval nám dětem, nebo šel na ryby. Dospělým zrakem vidím, že to byl statečný muž pevných zásad a nezlomil ho ani totalitní režim. „Nebát se a nekrást“ - to prostě žil.
Můžete pro naše čtenáře shrnout svoji profesní kariéru?
Po absolvování Střední zdravotnické školy v Táboře jsem odešla za prací na specializované pracoviště III. Chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde jsem pracovala na oddělení resuscitace. Měla jsem tu čest získávat zkušenosti od špičkových lékařů, mezi nimi i od profesova MUDr. Pavla Pafka. Našimi pacienty byli například Pavel Tigrid nebo prezident Václav Havel. Tato práce mě velice naplňovala a bavila. Bohužel po létech na oddělení RES přišly závažné zdravotní komplikace a já jsem se musela rozhodnout pro méně fyzicky náročné zaměstnání. Věnovala jsem se ekonomice, IT a pokračovala jsem v práci ve fakultní nemocnici na různých pozicích. Posledních 20 let jsem pracovala ve správě fakultní nemocnice jako ekonom účetní. Koncem roku 2017 se zhoršil zdravotní stav mé maminky a já jsem se rozhodla natrvalo opustit Prahu, abych se mohla věnovat péči o maminku zde ve Veselí nad Lužnicí.
Prozradíte nám své záliby?
Nejen prací živ je člověk a tak i já mám řadu koníčku. Velkou zálibou je hudba, zvláště sborový zpěv, dále divadlo, literatura – momentálně, když zbývá čas. Cestování - poznávání odlišných kultur, nových míst, jídel a v neposlední řadě stojí vše kolem dobrého vína – sommeliérství. Věnuji se také plavání, turistice a jízdě na kole.
Jste zakladatelkou a momentálně místopředsedkyní MYGRA-CZ. Jak se to stalo?
MYGRA-CZ byla založena v roce 2009 původně jako občanské sdružení. Je to společenství pacientů, lékařů a rodinných příslušníků, prostě všech, kteří mají něco společného se vzácným onemocněním myasthenia gravis. Viděla jsem dost pacientů, kteří byli se svou zvláštní nemocí sami. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak často byli podezřívaní, že nemoc pouze předstírají a na správnou diagnostiku čekali mnohdy čtyři až sedm let, protože někteří lékaři nedokázali včas a dobře rozpoznat, o co jde. S partou nadšenkyň jsme vyslyšely výzvu jednoho z neurologů a spolek byl na světě.
Čtyři roky jsem byla předsedkyní MYGRA-CZ a naším hlavním cílem je zlepšit životní podmínky pacientů s MG a šířit povědomost o nemoci mezi odbornou i laickou veřejností. Více se můžete dozvědět na www.mygra.cz .
Proč jste se rozhodla vstoupit do místní komunální politiky?
Možnost kandidovat mi byla nabídnuta a já jsem ji po kratší úvaze přijala. Vnímám, jak v poslední době zhrubla politická kultura v naší zemi a že žijeme v období nenaplněných slibů. Celý život se snažím být aktivní a řídím se mottem: Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.
Na co byste ráda zaměřila své úsilí?
Své dlouholeté zkušenosti ve zdravotnictví a sociálních službách bych ráda přenesla i do práce pro naše občany. Lepší dostupnost odborných lékařů a speciálních vyšetření v místě bydliště. Zdravotní gramotnost pro všechny věkové skupiny podle hesla CHCI – UMÍM – MOHU. Rozšíření Domácí péče. Pozornost si jistě zaslouží problémy rodin s malými dětmi, matky samoživitelky a senioři se svými specifickými potřebami.
Nechci přehlížet ani záležitosti mimo mou původní specializaci. Nenechá mě klidnou ani dlouhodobě rozkopaný chodník a zlepšit se jistě dá i komunikace mezi občanem a úředníkem.
Program „Ženy pro město“ je mi blízký a proto chci hledat způsob jeho naplnění v každodenním životě. Věřím, že je možné kultivovaně vystupovat a že vždy je co vylepšovat tak, aby se v našem městě žilo ještě lépe a příjemněji.
Připravila Marie Hadravov
Diskuze k článku
Diskuze zatím neobsahuje žádné příspěvky.
Podporujeme
Kontakt
infozenypromesto@email.cz
V rámci komunálních voleb jsme se připojily k hnutí „Starostové a nezávislí“, jehož programové cíle jsme připraveny podporovat.
